První den

 Tady stojím, snažím se být zase sám sebou. Jenže proč je to tak složité? Proč mi nejde přemýšlet tolik a tak přesně jako kdysi? A stále mám tendence se tady vyjadřovat v mužském rodě, je to mi zkrátka přirozenější. Ovšem jsem žena a necítím se být mužem. Asi mám v hlavě trochu zmatek, nicméně Maikel si myslí, že tohle je dobrá cesta k tomu, abych se vrátil zpět. A já mu z nějakého důvodu věřím.
Víte, tohle bylo vždycky přesně to, co jsem si přál. A najednou to mám a jsem happy, jenže... Jenže.

Asi v listopadu se mě Maikel zeptal na důležitou otázku, na kterou jsem věděl odpověď ještě předem, než se mě zeptal. Ono to bylo docela jasné vzhledem k mému celkovému nastavení.
S M jsme to měli teď dost komplikované, samé hádky, samé boje a on se choval opravdu nechutně. Jenže já došel k rozhodnutí, že prostě jsem v kruhu a on mě nenechá být a tudíž budu hrát jeho hru, protože jsem se ho bál a jeho šikana byla hrozná. Byl jsem v kruhu strachu a bezmoci, jenže pak mi Maikel dal nabídku. On totiž viděl, jak se k tomu všemu stavím a nevím proč to udělal, možná si byl jistý sám sebou. Možná prostě jen chtěl projevit soucit. Ale dal mi nabídku toho, že klidně zmizí z mého života, navždy. A nebo se ke mě nastěhuje a budeme ve společné domácnosti. 
Nemusel jsem o tomhle přemýšlet, i když se Maikla bojím, i když jsem chtěl mít konečně ten klid, ublížil mi a měl na mě páky a prostě to byla jen šikana z jeho strany. Jenže já najednou jsem si uvědomil, že ho nechci pryč ze svého života, protože jsem jiný. Já jsem jiný a nikdy nebudu zapadat do této společnosti a nevím přesně proč. Mám pocit, že mě lidé nemají rádi, protože jsem pro ně nečitelný, protože jsem nepříjemný, nedokážu a vlastně ani nechci se jim otevřít, ukázat jim sám sebe. Nechci se na ně citově vázat a já vlastně ani nechci, aby mě měli rádi. Uvědomil jsem si, že nechci žít normální život, protože to je to, co mě ničí. A nevím, jak to udělat, ale Maikel to ví, protože on už ten život žije a já chci znovu to vzrušení, ten adrenalin, chci ten nekonvenční život. Navíc mě zlomil a já jsem zlomený a potřebuji získat znovu sám sebe, což mi Maikel řekl, že mi pomůže. Za 3 měsíce to prý půjde, ale chce to obětovat nějaké věci. 

Ano, jsem šílený. Vybral jsem si to. Já prostě nedokážu žít jinak. Navíc Maikel je jediný člověk, který mě chápe, který mě akceptuje, tak, jak skutečně jsem a nesoudí mě. Je to jediný člověk, kterému můžu říci všechno. Nikdo jiný mě prostě nikdy pravděpodobně nebude tak moc akceptovat jako on.

Maikel tu bydlí tak necelý měsíc, ale včera měl potřebu začít si tu pro sebe dělat nějaké místo. Takže mi přerovnal koupelnu a chtěl koupit poličku, aby si tam také mohl dát své věci, také tu chce mít jednu malou skříň na své oblečení a jeden regál na své boty, prý toho zase tak moc nepotřebuje. Nicméně dneska mi přerovnal celou kuchyň a nejen to, on uklidil celý byt a měl potřebu vše přeorganizovat a změnit. Já jsem ho pozoroval celou tu dobu a on mlčel. Prostě jen běhal sem a tam a uklízel a přeorganizovával věci. Došel jsem k závěru, že Maikel nemá rád chaos, nebo spíš. On ho možná má rád, protože ho pak může napravit. Vypadalo to tak, že se mu to velmi líbí. Ale také tak, že můj chaos tu prostě nebude, když tu žijeme teď společně. 

Je to tajemství a já to tak chci zachovat, protože Maikel je pro lidi psychopatický narcistický magor a i když do toho lidem kolem mě nic není. Já prostě nechci být souzen za to, jak jsem se rozhodl. Nechci. A vím, že by mě za to lidé soudili, takže jsme se s Maiklem dohodli, že společně strávený čas omezíme na byt a případně nějaké nákupy, či výlety mimo město. Zároveň nikdy nikomu neřeknu, že s ním jsem, že se s ním vídám, že se ním bavím a bydlím s ním. Budu o tom tady jen psát. 

Myslím si, že mi tohle pomůže, musím se zaměřit na sebe, na svět okolo a na své cíle. Získám všechno zpět a bude ze mě zase ta osobnost, která jsem býval.