Den druhý

 Dnešek byl dost únavný, probudil jsem se již unavený, budík zvonil asi tak, že jsem si to moc nevšiml, ale hlavní příčinou bylo to, že jsem šel pozdě spát a vlastně také můj živý sen. Zdálo se mi o Maikelovi. Můj sen byl takový, že jsem bydlel v Praze v hotelu a tam přijel on z Německa ještě s jednou slečnou a oni dva měli společně napsanou knihu a film a nějaký ještě druhý film, ve kterém on hrál hlavní roli. Byl to hodně živý sen, líbil se mi, protože Maikel mě tam neznal a bylo tam to první seznamování s tím, že já věděl, co se stalo, nebo možná ne. Prostě tam bylo to první seznámení a to bylo naprosto úžasné. 

Nicméně dneska, dneska. Nuda v práci, vypadl internet, takže jsem si nemohl ani svou práci dodělat. Z té nudy jsem si dal jogurt a vlastně i cottage, což nebylo v mé dietě. Já bych neměl jíst laktózu, nedělá mi dobře. Má práce nestojí za jakékoliv úsilí o ní více psát.

Po práci jsem chtěl Maikelovi vybrat nějaký parfém, jenže nic moc jsem nenašel, vlastně mi nic moc nevonělo, nemohu se rozhodnout, ani nevím, zda jemu by se mohli líbit ty vůně, které já bych rád. On je v tomto nenáročný. Vlastně moc věcí nepotřebuje, používá hodně mé věci, jen pár věcí má navíc jako sprchový gel atd. Koupil jsem si elektronku a vlastně jsem ji měl zakázáno si ji koupit, nebo spíš ji kouřit a já jsem se rozhodl, že to nebudu před Maikelem skrývat. Ten se naštval. 
Byl jsem v obýváku na sedačce a seděl jsem tam, kouřil, koukal na film a psal na telefonu, on na mě hleděl takhle docela dlouho, mlčel a sledoval mě. Pak mi sebral telefon. Ale položil ho na stůl. Vzal jsem si ho zpět a on na mě znova jen hleděl a pak mi vzal elektronku i telefon. Vynadal mi, co si o sobě myslím a jestli prostě nebudu dodržovat ten jeho režim, tak nikdy ničeho nedosáhnu, že jsem k ničemu, protože jediné, co dneska žádal bylo to, abych to dal bez nikotinu. 
Byl opravdu naštvaný a přinutil mě dokončit zbytek jeho programu, takže jsem musel posilovat, pak jsem dával cardio a nakonec jsme si oba dva zacvičili jógu.

Připravil mi jídlo do práce a celkově věci na ráno, u toho měl tedy opravdu hodně řečí. Mrzelo mě to, ale nakonec se zklidnil a řekl mi, že jediné, co skutečně je, abych jakkoliv zítra nepožil nikotin a ať mu v tom nelžu, nebo to bude mít mnohem horší následky. Také mi řekl, že není potřeba se nikotinu vzdát navždy, že je ok občas a že já budu mít možnost si dát, ale takhle každý den to prostě nejde.

Je mi teď trochu smutno, protože se bojím toho, že selžu a že nikdy nebudu ten člověk, jaký jsem býval kdysi a to mě děsí. Já chci být ten člověk, co jsem býval. Já potřebuji být zase JÁ.

Je mi smutno, protože nevím, jak se mám donutit, ale Maikel říkal, že to spolu zvládneme, že použije své metody, pokud já se budu nějak cukat, protože jsem jasně souhlasil s tím, jak to bude a své rozhodnutí stejně nemůžu již vzít zpět.
Já to nechci vzít zpět, chci ty výsledky. Chci to tak moc, jenže se bojím, takže to prostě nechám jít dál. Nebudu to řešit a nechám svůj osud na Maikelovi a budu ho poslouchat?

Zní to hrozně bezduše, ale není to tak, protože Maikel po mě chce, abych více přemýšlel, abych se zamýšlel sám nad sebou, abych psal tenhle blog a každý den udělal zápis. 
Takže je to pro mě takové zvláštní, já vlastně nechápu moc jeho úmysly..
Protože mi ovládá život, ale pořád to není nijak zlé. Pořád po mě chce, abych měl i vlastní názory, aby se mi vrátilo mé individuální myšlení. Nechápu to, ale musím to pochopit?
Měl bych ho poslechnout a zamýšlet se spíše nad sebou.
Najít se.